Ä [5] HYDE-PARK.42 (2:423/89.4) ÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄ HYDE-PARK.42 Ä
 Zpr  : 92 of 137                                                               
 Od   : Frantisek Fuka                      2:420/24.24     Pon 28 Srp 95 00:25 
 Pro  : All                                                                     
 Predm: 1995: Moje Odyssea                                                      
ÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄ
Hello All!
 
Rad bych vam napsal zajimavou story, ktera se mi stala predevcirem. Prisaham, ze
je to vsechno pravda...
 
Byl jsem jako prekladatel na festivalu Sorrta 95 ve Velkem Senove (podivejte se 
na mapu, je to uplne v nejsevernejsim vybezku CR). Festival samotny nic moc,
porad se jenom chlastalo, ale samotny velky Senov mi trochu pripominal Twin
Peaks. Behem jedne hodiny sezeni na namesti jsem tu uvidel:
jednorukeho chlapa
trinoheho psa
trpaslici zenskou
a zenskou, ktera sla o berlich a brichem pred sebou postrkovala rozvrzany
kocarek. Radsi jsem se nekoukal co je vevnitr.
Kdyz uz jsem si rekl, ze mam dost, a odchazel jsem z namesti, projelo kolem
15-20 jeptisek na bicyklech.
 
 V Sobotu v 16:00 jsem mel prekladat posledni film, ale film nedorazil. Takze se
promita nahradni film, ktery je v cestine a ja v 16:10 nakladam batoh na zada a 
vyrazim smer Sluknov - pesky. Rikam si "Nikam nespechas hochu, casem si nekoho
stopnes nebo pojedes ze Sluknova vlakem." Za hodinu jsem ve Sluknove (doporucuju
vam sledovat mapu).
 
Ve Sluknove ani nehledam nadrazi, protoze jsem porad plny elanu, a pokracuju
pesky na Rumburk. Cestou si kupuju susenky a nanuka u pumpy (za 30 Kc 40 hal) a 
pumpar mi rekne: "To je OK, dejte mi 30 korun". To se mi dlouho nestalo. Pocasi 
je nadherne - neni vedro a obcas se prezene mensi destik, ktery v pohode preckam
pod stromem.
 
V 19:10 jsem v Rumburku na nadrazi. Koukam na jizdni rady a vidim, ze dalsi vlak
jede asi za tri hodiny a do Prahy bych dorazil nekdy ve 4 rano po trojim
presedani. Zavrhuji vlak (stejne ho nesnasim) a jdu se najist. Pokud do Rumburka
nekdy pojedete, tak vam vrele doporucuju restauraci Mandala nebo Moldava nebo
tak nejak podobne - kdyz prijedete z jihu od Prahy, tak je asi 300 m za znackou 
"Rumburk", po prave strane hned u silnice. Ceny nijak levne (50-80 Kc), ale
OBROVSKE porce, vyborne maso a bezvadna cerstva obloha. Vesela historka: Vedouci
se pta servirky "Ten brejlatej fesak taky plati?" a podobne, stoji pritom asi 3 
metry ode mne a rika to nahlas - ze by me chtel provokovat? Vse se vysletluje,
kdyz mi predklada ucet se slovy "Ajnhundrt zechsundcvanvich". "Sto ctyricet",
odpovidam s usmevem a vedouci na okamzik ztraci barvu.
 
Ve 20:00 zacinam na jiznim kraji Rumburka plny optimismu stopovat. Moc aut
nejezdi a zastavuje jenom jedno - protoze stopuju u domu, kde bydli jeho ridic.
 
Ve 20:30 vyrazim stale plny optimismu na jih po silnici na Novy Bor. Aut porad
nijak moc nejezdi, ale cestou srdnate stopuju a po delsi dobe mi zastavuje
taxik, ktery me (zadarmo) sveze JEDEN kilometr na rozcesti. Cestou se pta:
"Kampak, kampak?" "Do Prahy, do Prahy. To musim porad rovne, ne?" "Asi po 20
kilometrech ve Svoru zahnete na Novy Bor." Smeju se, pripada mi absurdni, ze
bych sel jeste 20 km. Vystupuju, podekuju a pokracuju na jih.
 
Mezitim padla naprosta tma. Pocasi je porad krasne a na obloze nadherne sviti
hvezdy. Mesic nikde. Prvni priznaky unavy: nekolik okamziku docela seriozne
uvazuju o tom, ze kdyz jdu na jih, tak bych mel kurva videt Jizni kriz...
 
Prochazim serpentinami skrz huste lesy - z kopce, do kopce, z kopce atd... Auta 
nejezdi temer zadna. Na vrcholu jednoho kopce, uprostred lesa, vidim tesne vedle
silnice stat _ZELEZNICNI SEMAFOR_. Okamzite si vybavuju Twin Peaks a svetelny
semafor uprostred lesa nedaleko pily... Chci se podivat zblizka a padam do
skarpy. Vylezam ven a zjistuju, ze to neni semafor, ale poniceny telegrafni
sloup. Uvedomuju si, ze uz delsi dobu neni VUBEC VIDET a zjistuju, ze nejsou
videt hvezdy. Mraky. V dalce hrmi.
 
23:00 Zacina prset. Nastesti jen takovy drobny, prijemny destik, ale nemam na
brylich sterace. Auta jezdi cca kazdych 10 minut a nezastavuje zadne. Uz od
Rumburka registruju, ze polovina jsou Nemci a priblizne kazdemu 4. autu sviti
pouze leve zadni svetlo. Ze by clenove nejake zednarske loze? Je takova tma, ze 
nevidim krajnici a obcas vchazim do prostredka silnice, nebo do skarpy. Na
chvilku se zastavuju, a slysim jak asi 5 metru ode mne neco dost hlasite dycha. 
Radsi jdu dal.
 
23:55 Ve Svoru si v nonstop restauraci davam caj. Obsluhujici chlap hleda tri
minuty v jidelnim listku kolik stoji. Uvari vodu a pak si seda ke stolku, kde uz
sedi jeho syn a jeho otec (zrejme). Vsichni tri maji kalkulacky a pocitaji.
Nikdo jiny v cele restauraci neni. Prostredni dopocita: "Vyslo mi 3200. Kolik
vam?" Syn: "3180." Otec: "3090." Prostredni: "Tak znovu." Davaji se do pocitani 
a ja odchazim.
 
Za Svorem zahybam na Novy Bor. Je to krasna siroka asfaltova silnice. Rikam si -
tady bude provoz. Omyl, nejede nic. Pozoruju krasny jev. Nekde za obzorem je
zrejme kopec a auta, ktera do nej vyjizdeji, krasne osvetluji mraky - vypada to 
jako neco mezi Blizkymi setkanimi tretiho druhu a Jarreho koncertem. Naucil jsem
se drzet se na krajnici pouze po hmatu - tj. poznam nohou, jestli jdu po te bile
barve, nebo po asfaltu.
 
Po delsi dobe zastavuje auto. "Do Prahy?" ptam se. "To ne, ale vezmeme te dva
kilometry do Boru. Nezabijes nas?" Odpovidam, ze nezabiju a lezu dovnitr.
Vevnitr dve devcata a hoch. Devce 1: "Hele, mas injekci?" Ja: "Co?" Devce 1: "No
jestl mas to... tetovani proti ockovani." Devce 2: "Ona mysli, jesli mas
ockovani proti AIDS. My sme totiz vsichni hrozne vozraly. A vona je na brejlaty 
kluky." Devce 1: "A ty ses hezkej. Vodkud jsi?" Ja: "Z Prahy." Hoch: "A chodis
na Kamyk?" Ja: "Na ten parnik? Nechodim." Hoch: "Tak ty se neschazis s galerkou?
Skoda." Devce 1: "A kde v Praze bydlis? Ja mam strejdu v Praze 8." Devce 2:
"Vona by se porad s nekym kamaradila." Na rozloucenou davam 1. devceti vizitku
("Az pojedes za strejdou, tak se zastav a muzem se zkamaradit"), z cehoz ma
zjevnou radost. (Pokud jsem mohl v te tme posoudit, tak ani nebyla oskliva)
 
Pokracuju z noveho Boru na Ceskou Lipu. Nektere casti nohou me zacinaji bolet.
Po DLOUHE dobe chuze zastavuje asi ve 2:00 rozhrkane auto. Ja: "Na Prahu?"
Chlap: "Toz to ne, ale vemem ta do Lipy" (coz jsou pouhe 2 Km). Vevnitr asi
60lety chlap a 50leta zenska. Chlap: "Nebyl si ted v Laresu?" Ja: "Kde?" Chlap: 
"My sme tam ted byli na diskotece." A uhne uprostred rovne silnice do leveho
pruhu. Zenska: "Davej pozor, jeste nas stopnou policajti!" Chlap: "No a co mi
vezmou? Penize nemam, doklady nemam, ridicak nemam. Akorat krev mi muzou vzit!" 
Jsou to dobre duse - provezou me skrz Ceskou Lipu a poradi mi, ze v Jestrebi (18
km odtud) mam zahnout na Mladou Boleslav. Uz se ani moc nesmeju.
 
Po 5 kilometrech chuze mi zastavuje dalsi taxik a bere me do Zahradek (4 km). A 
ze pry nemam v Jestrebi zahybat na Mladou Boleslav, ale na Dubou - ze tam jezdi 
vic aut.
 
V Jestrebi poslusne zahybam na Dubou. Kupodivu, znamena to, ze se misto na
siroke asfaltce ocitam na uzke skoro polni ceste. Behem 10 kilometru do Dubi
projedou kolem CTYRI auta, samozrejme zadne nezastavi. Dostavam hlad. V Dubi
obchazim zamcenou pumpu s velkymi napisy "NON-STOP" a slysim kokrhat kohouty.
 
Ve 4:30 odchazim z Dube a zacinam premyslet, ze bych si na chvili nekde lehnul
(kupodivu je porad prijemne teplo, a pod stromy i celkem sucho). Ale nohy boli
uplne stejne (a uplne cele), at jdu, stojim, nebo sedim. Jdu dal. Ramena odrena 
od batohu. Zacinam mit halucinace, ze slysim auta. Nejezdi skoro nic.
 
Vychazi slunce a temer soucasne s tim se zacina OCHLAZOVAT. Vyndavam z batohu
dve trika s kratkym rukavem. Nic jineho nemam. Dela se mi para u pusy.
 
Zelizy jsou urcite hezke mesto, ale nevidim ho. Tesne pred nim mi zastavuje
prazdny autobus (tedy s ridicem) s napisem "CSAD Melnik". Ja zoufale: "Jedete
aspon do Melnika?" Ridic: "Ja jedu do Prahy! Tady si sedni a zchrupni si."
Uleham na sedadlo a behem cca 7 sekund usinam.
 
V Nedeli v 6:45 Vystupuju u Vltavske a NEMUZU UJIT 300 METRU NA STROSSMAYEROVO
NAMESTI. Nakonec to zvladnu, po deseti minutach jede tramvaj. Doma zjistuju, ze 
mi matka behem me nepritomnosti zcela prestavela pokoj. Je mi to jedno, padam do
postele a umiram...
 
POUCENI: Je neuveritelne, co lidske telo dokaze. Kdyby mi nekdo rekl, ze dokazu 
ujit v jednom kuse 80 km, tak bych se mu vysmal. Ale metoda: "Jeste kousek,
jeste chvilku..." je prekvapive ucinna.
 
                                    F.F.
 
--- GoldED 2.40
--- FMail 0.94
 * Origin: FUXOFT, Home of Amiga (&PC) (2:420/24.24)